Nejčastěji se vyskytující mylné představy a chybná tvrzení o ekologickém zemědělství:
8. Mýtus: Ekologické zemědělství by mělo používat GMO a neblokovat tuto metodu v Evropě. Bez GMO není možné uživit rostoucí populaci světa.
Realita:
Ekologické zemědělství představuje svým odlišným pojetím a přístupem k zemědělské produkci jednu z nejdůležitějších cest k dlouhodobě udržitelnému zemědělství a v Evropě i ve světě zaznamenává obrovský nárůst. Objektivně vzato se jedná o moderní způsob hospodaření, který využívá dlouholetých zkušeností a poznatků řady generací našich předků, a zároveň také vědecké poznatky současnosti. Někteří vědci tvrdí, že právě propojení ekologického zemědělství a GMO by bylo žádaným krokem vpřed. Zkusíme nastínit, proč spojení těchto dvou přístupů k zemědělské produkci není možné.
Jedním ze základních principů ekologického zemědělství je respektování a využívání přírodních procesů. Hlavním problémem průmyslového zemědělství je naopak fakt, že těchto poznatků v dostatečně míře nevyužívá a zákonitosti z nich plynoucí porušuje či přehlíží. Nerespektování základních pravidel, jakými jsou např. důkladně promyšlené osevní postupy s odpovídajícím střídáním plodin, využití organických hnojiv apod., vede k problémům, které jsou pak řešeny používáním množství průmyslových hnojiv, pesticidů a v dnešní době také pomocí geneticky modifikovaných plodin. Ekologické zemědělství právě proto průmyslově vyráběné chemické látky v podobě pesticidů, minerálních hnojiv, regulátorů růstu či GMO z principu striktně odmítá.
Genetické inženýrství, které vytváří univerzální kultivary, se zcela míjí s filozofií ekologického zemědělství, které upřednostňuje regionální šlechtění a je z mnoha pohledů s touto technologií neslučitelné. Laicky řečeno – na rozdíl od genetického inženýrství, které se snaží přírodu „vylepšovat“, má ekologické zemědělství cíl produkovat potraviny v souladu“ s přírodou. Všechno se odvíjí od přístupu. Pokud se řeší například vliv nedostatku vody na zemědělskou produkci, genetické inženýrství se zaměřuje na vývoj na sucho rezistentních plodin. Ekologické zemědělství oproti tomu bude hledat cesty, jak vytvořit odolnější celý agroekosystém.
Ještě před zavedením evropské legislativy bylo vyloučení používání GMO obsaženo v dobrovolných směrnicích celosvětové organizace IFOAM (Mezinárodní federace hnutí ekologických zemědělců) i v soukromých standardech evropských svazů ekologických zemědělců. Později pak evropská legislativa o ekologickém zemědělství jednoznačně definovala zákaz používání GMO.
Výrok v tzv. „Bílé knize“, že „současné výhrady vůči genově modifikovaným plodinám, které se v Evropě prosazují, nemají vůbec vědecké opodstatnění“ a že „připomínají dobu, kdy se genetika ve východním bloku oficiálně prohlašovala za buržoazní pavědu“ je právě příkladem nevědeckého přístupu a demagogie a jen dokazuje, že otázka pro nebo proti GMO dnes není řešena jako otázka vědecká, ale především ideologická a politická. Odpor proti GMO je dnes evidentně považován za „zelenou“ pavědu, ve starém duchu východního bloku.
Vědecké podklady o negativních vlivech zavádění GMO plodin není možné nalézt z jednoduchého důvodu – současný výzkum se jimi prostě nezabývá. Používání světového hladu a zvyšující se populace jako argumentu pro řešení pomocí GMO plodin je lstivý a populisticky laciný způsob odvracení pozornosti od faktu, že hlad a i nezodpovědný růst populace je produkt politického chaosu, teroru a nesvobody a ne jakéhosi nedostatku potravin. Hlad je tam, kde není mír, a to ani GMO plodiny nevyřeší.
Zastánci ekologického zemědělství (odpůrci zavádění GMO plodin) nejsou vůbec nepřáteli genetiky jako takové, ale jen upozorňují na dvě hlavní úskalí zavádění GMO plodin do zemědělské produkce:
1. nebezpečí ireversibilní genové kontaminace přírodního prostředí s neodhadnutelnými následky
2. kontaminaci potravin artificiálními genovými kombinacemi, v přírodě se nikdy dříve nevyskytujících, s ještě neprozkoumanými možnými následky pro konzumenty, a tím i ohrožení konkurenceschopnosti biopotravin ztrátou důvěry konzumentů.
S laskavým svolením autorů publikace "Ekologické zemědělství bez mýtů", pánů Dr. Ing. Josefa Dlouhého, Prof.h.c a Ing. Jiřího Urbana z Ústředního kontrolního a zkušebního ústavu zemědělského v Brně.