Nejčastěji se vyskytující mylné představy a chybná tvrzení o ekologickém zemědělství:
10. mýtus: V Anglii dokázali, že ptáci preferují konvenční zrní před zrním v biokvalitě, proto je bio horší
Realita:
Vyhladovělé ptactvo pochopitelně dává přednost krmivu s vyšším obsahem bílkovin, což při intenzivním hnojení dusíkem (z nafty, 1 kg čistého dusíku = 2 litry nafty, nemluvě o nitrátu ve spodní vodě, celiaki z glutenu etc.), je pro produkty z konvenčního zemědělství charakteristické a dávno známé. Biopšenice není lepší vysokým obsahem bílkoviny, ale jejím kvalitnějším složením. Hlad ale, jak známo, dává přednost kvantitě.
Preferenční testy s krysami, provedené opakovaně před lety například na Bolzmanově institutu ve Vídni nebo nedávno na CZU v Praze naopak ukázaly, že domestikovaná zvířata dostávající pšenici (ad libitum) z konvenčního a ekologického zemědělství , dávala signifikantně přednost biopšenici.
V této souvislosti se naskýtá jiná otázka a sice, kam se poděli všichni ptáci z konvenčního zemědělství – nejen bažanti, koroptve, křepelky, ale i ostatní? Na biofarmách je signifikantně 2-3 krát větší počet ptáků a druhů ptáků (Braae et.al., 1988, Petersen et.al., 1995, Chamberlein et.al., 1999, Christensen et.al., 1999). Odkud v tom případě pochází pseudoúdaj, že ptáci mnohem lépe prosperují na polích a lukách (?) konvenčních zemědělců?
Že bioplodiny ptactvu neškodí, je dávno prokázáno. I jen s použitím ”zdravého selského rozumu” musí být každému jasné, že v krajině zcelených lánů pomocí chemických pesticidů klinicky čistých monokultur se asi ptákům moc dařit nemůže (také tam dnes skoro žádní nejsou). Což je situace v konvenčním zemědělství. Naproti tomu ”zdravý selský rozum” říká, že v krajině s různorodou vegetací (diverzifikovaným osevním postupem), s remízky a biokoridory, se semeny ne do klinické čistoty vyhubených plevelů, hmyzem a k životu ohleduplným zemědělcem, se asi ptákům daří líp. Což je situace v ekologickém zemědělství.
S laskavým svolením autorů publikace "Ekologické zemědělství bez mýtů", pánů Dr. Ing. Josefa Dlouhého, Prof.h.c a Ing. Jiřího Urbana z Ústředního kontrolního a zkušebního ústavu zemědělského v Brně.