Jak starosta při schvalování nového územního plánu dohnal pana Čiháka k soudnímu sporu
V úplném úvodu se sluší připomenout, že jsme si před zákonem a státem zřízenými institucemi všichni rovni.
Dovolujeme si začít citací z platného odůvodnění územního plánu obce Mnetěš, které jednomyslně schválilo zastupitelstvo obce tedy i pan starosta.
"Zpracovaná územní studie dle odborného názoru pracovníků NPÚ nepotvrdila, že by zástavbou plochy Z1, Z2 a P7 nebyl dotčen dochovaný vzhled krajiny v NPÚ a i nadále trvá, že výstavba na těchto plochách je možná pouze při komunikaci směrem na Ctiněves.“
Územní studií k plochám Z1, Z2 a P7 se rozumí návrh plošné zástavby na volných pozemcích v části „Za školou“ zhruba ohraničenou komunikacemi do Ctiněvsi a do Černoučku. Památkáři (NPÚ) plošnou zástavbu odmítli a umožnili další výstavbu pouze podél stávající komunikace do Ctiněvsi.
Pan Čihák vlastní pozemek v zájmovém území jako poslední v řadě. Na pozemcích byla logicky v duchu rozhodnutí památkářů povolena výstavba jenom podél stávající cesty. Zásadní informací je skutečnost, že tyto pozemky včetně pozemku pana Čiháka byly již ve starém územním plánu vedeny jako územní rezerva určená k budoucí zástavbě.
Na pozemku pana Čiháka však nakonec žádná výstavba povolena nebyla, ačkoliv se v ničem jeho situace z hlediska učiněných rozhodnutí dotčených orgánů státní správy neodlišuje od sousedních parcel, kde naopak výstavba byla povolena. Nutno dodat, že všechna stanoviska a rozhodnutí při územním plánování musí mít z důvodů transparentnosti a přezkoumatelnosti řízení výhradně písemnou formu.
Když pan Čihák zjistil, že na jeho pozemku podél cesty nebyla v nově pořízeném ÚP povolena výstavba, snažil se velmi pracně zjistit, proč k takovému rozhodnutí došlo. Nebudeme čtenáře zatěžovat zdlouhavou a nedůstojnou anabází, kterou musel pan Čihák podstoupit, aby nakonec zjistil, že neexistuje vůbec žádné stanovisko, které by vylučovalo zahrnutí části jeho pozemku do zastavitelného území.
Logickou reakcí na zjištěnou situaci bylo podání „námitek proti návrhu nového ÚP“ naší obce. Obec se v rozsáhlém odůvodnění požadavkem pana Čiháka de facto odmítla zabývat s tím, že nemá žádné právo od obce očekávat, aby konala v jeho prospěch. Když byl na jednání zastupitelstva panem Čihákem vznesen příslušný dotaz, proč mu nebylo vyhověno s řádně vznesenými námitkami, starosta velmi vágně argumentoval zamítavým stanoviskem památkářů týkajícím se ovšem pouze územní studie plošné zástavby Z1, Z2 „Za školou“. Dále považoval věc za dostatečně projednanou, odůvodněnou a tudíž uzavřenou a závěrem doporučil panu Čihákovi, aby se v případě přetrvávajících pochybností obrátil na soud. Pokud starosta námitkám pana Čiháka nechtěl (nemohl) vyhovět, stačilo přesně odcitovat zákonné důvody nebo rozhodnutí orgánů státní správy a samosprávy, které by vznesený požadavek vylučovaly. Nic takového pan Minarčík však doložit nemohl, protože takové zákonné důvody a dokumenty v písemné podobě prostě neexistují. Panu Čihákovi tedy nakonec nezbylo nic jiného než se obrátit na soud.
Laickými slovy - co konstatoval soud ve svém rozsudku:
Pan Čihák je v procesu projednávání ÚP dotčenou osobou se všemi právy účastníka řízení oprávněného podat námitky.
Soud označil vypořádání námitek pana Čiháka ze strany obce za zcela nedostatečné, protože starosta vůbec neodůvodnil, proč byl pozemek vyňat z původního zadání jako určený k zástavbě a zůstal ponechán beze změny pouze k zemědělskému využití. Soud označil zamítavé stanovisko obce jako nepřezkoumatelné pro naprostý nedostatek důvodů vedoucích k zamítnutí námitek pana Čiháka.
Soud ve věci pana Čiháka zrušil rozhodnutí obce a platnost dotčené části ÚP a nařídil starostovi a obci bezodkladně provést nové projednání.
Protože pan Čihák ve všech aspektech se svým návrhem před soudem uspěl, je mu obec povinna uhradit náklady spojené se soudním řízením včetně služeb advokáta.
Proč pan Čihák musel nevyhnutelně vyhrát soud? Odpověď je naprosto jednoduchá a spočívá v úplném pochopení úvodní věty tohoto textu. Obec i stát musí se všemi svými občany zacházet podle stejných pravidel. Není proto možné, aby bez jasných, přesně písemně formulovaných zákonných důvodů byly při projednávání územního plánu zamítány řádné námitky dotčených občanů. V případě pana Čiháka navíc za situace, kdy na bezprostředně sousedících pozemcích byla za stejných okolností výstavba povolena.
V čem tedy selhala obec, potažmo pan starosta? Především v naprosto nedostatečném projednávání přípravy územního plánu s veřejností. Z našich opakovaných návštěv na jednání zastupitelstva vyplynulo, že samotní zastupitelé se v celé problematice velmi málo orientují a o mnoha věcech obsažených v územně plánovací dokumentaci vůbec nic netuší, takže při schvalování územního plánu de facto pořádně nevěděli o čem hlasují. V obecním rozhlase se vyhlašuje trénink mladších žáků ve fotbale, výkup králičích kůží, ale oficiální veřejné projednání nejzávažnějšího dokumentu obce, které se koná cca jednou za 10 -15 let, rozhlasem ohlášeno nebylo. Z veřejnosti tam v důsledku bylo přítomno velmi málo lidí. Někteří navíc pouze proto, že je osobně telefonicky pozvala bývalá místostarostka. Na jednání zastupitelstva jsme opakovaně z reakcí přítomné veřejnosti zaznamenali, že naprostá většina tazatelů vůbec nerozumí tomu, proč byl nebo případně nebyl jejich pozemek určen k nějakému využití a v jaké fázi se projednávání ÚP vůbec nachází.
Na „kverulanta“ Čiháka si však neváhal starosta najmout specialistu na správní právo až z Brna advokáta z mezinárodní právní kanceláře. Jeho služby přišly obec na cca 51.000,- Kč. Dalších cca 15.000,- musela obec zaplatit v důsledku prohraného sporu. Náklady obce spojené se sporem dosud činí cca 66.000,- Kč. Navíc však obec čekají další výdaje na práci architekta a případné náklady související s částečně obnoveným řízením. Důkazem o jednoznačnosti vítězství pana Čiháka bylo konečné vyjádření advokáta najatého obcí, který starostovi nedoporučil odvolání - kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu.
Namísto veřejné omluvy panu Čihákovi za zfušovanou práci při projednávání jeho námitek starosta na dubnovém jednání zastupitelstva pak zcela nesmyslně obvinil pana Čiháka ze lhaní soudu ve věci údajné (ne)přítomnosti inženýrských sítí na jeho pozemku. Ve skutečnosti se soud při svém rozhodování tímto tématem vůbec nezabýval, jen pouze svými slovy navíc odlišnými od původní formulace z návrhu pana Čiháka v obecné části rozsudku stručně shrnul vstupní stanoviska stran sporu. Kdyby se jednalo o reálnou a závažnou lež, jak to „odvážně“ prezentoval pan starosta, jistě by spolu s advokátem na této skutečnosti dokázali vystavět vítěznou strategii při podání odvolání - kasační stížnosti u Nejvyššího správního soudu. Ve skutečnosti pro rozhodování soudu nebylo vůbec důležité, jestli se některé sítě nacházejí ve vzdálenosti jednotek nebo snad dokonce prvních desítek metrů od hranice pozemku. Obecně lze určitě konstatovat, že ve vztahu k pozemku jsou sítě relativně velmi snadno dostupné.
Racionálně uvažující spoluobčany by mělo varovat, s jakou hulvátskou manipulativností a bezostyšností obviňoval starosta 54-letého, zcela bezúhonného muže, ze lhaní soudu. Nebylo to totiž zdaleka poprvé, kdy jsme přistihli pana Minarčíka při takto intenzivním „ohýbání“ reality. U soudu se zjevně řešilo něco naprosto jiného, než je dostupnost inženýrských sítí. Soud totiž výlučně posuzoval pouze závažné porušování elementárních pravidel panem starostou a dalšími osobami při procesu vypořádávání námitek pana Čiháka. Díky tomuto absurdnímu extempore pana Minarčíka si bohužel dokážeme dobře představit, jak se v různých situacích velmi umně a bohužel úspěšně pokouší některé naše spoluobčany systematicky vodit za nos. Evidentně se o to pokusil i v případě, když u soudu jinak prohrál na celé čáře!
Než lidsky přiznat vlastní chybu a rychle ji napravit, raději se starosta pustil do dalšího nenávistného očerňování svého spoluobčana. Dobře si totiž spočítal, že skutečnou pravdu o soudním procesu si bude ověřovat málokdo.
Závěrem se sluší podoktnou, že vyhověním původnímu očekávání pana Čiháka – zahrnutí části jeho pozemku do zastavitelného území - by obec nestálo vůbec žádné peníze. Následující úplně zbytečná právní bitva – nekompetentní „truc podnik“ pana starosty - však obec nakonec stála nemalé prostředky.