Nejčastěji se vyskytující mylné představy a chybná tvrzení o ekologickém zemědělství:
3. mýtus: Bez chemických pesticidů zemědělství provozovat nelze
Realita:
Zákaz používání pesticidů v ekologickém zemědělství má své logické důvody. Na jejich výrobu je zapotřebí energie (ropa), nemluvě o kontaminaci prostředí a vod, negativním vlivu na půdní organismy (edafon) ostatní floru a faunu a reziduích v potravinách.
Místo chemických pesticidů na ochranu rostlin a hubení plevelů používá ekologické zemědělství pozitivní vliv celého biologicky a ekologicky vyváženého agroekosystému. Dále pak mnohostranných a druhově pestrých osevních postupů, celé řady preventivních agrotechnických opatření, mechanických a jiných fyzikálních metod, biologických preparátů, atd. Všechny tyto faktory snižují efektivně riziko napadení rostlin chorobami a škůdci a tlumí výskyt plevelů.
Choroby, škůdci a plevele se v EZ regulují celopodnikovým a komplexním využíváním následujících opatření:
• volba vhodných odolných druhů a odrůd
• osevní postup
• mechanické zásahy (např. používání plecích bran, kultivace a okopávky, zakrývání ochrannými sítěmi, …)
• podpora a ochrana užitečných organismů (např. křovinné pásy, krajinné prvky, místa pro hnízdění, nasazování predátorů, …)
• termické metody (například termické plečky, propařování,…)
nepřímé metody ochrany rostlin – prevence:
důležitá je biodiverzita agroekosystémů, která brání přemnožení škodlivých organizmů.
Péče o úrodnost půdy a biodiverzitu
Důležitým předpokladem pro ekologické pěstování je fakt, že jednou z přirozených vlastností půdy je schopnost omezovat výskyt chorob. Rostliny pěstované v biologicky aktivní půdě získávají přirozenou odolnost proti škodlivým činitelům.
Živé organizmy v přírodě mají své přirozené nepřátele. Pokud v prostředí, kde se šíří škodlivé organizmy, užitečné organizmy chybějí nebo jsou oslabeny, vytvářejí se podmínky pro kalamitní přemnožení škůdců a chorob. Proto je vedle zdravé a oživené půdy také velmi důležitá i pestrost života v agroekosystémech (biodiverzita), která je předpokladem pro schopnost těchto systémů vyrovnat se i s šířením chorob a škůdců (pufrovací význam biodiverzity).
Výživa rostlin – rostliny v prostředí s vyváženou výživou jsou odolnější vůči patogenům. Zásadní je zejména nepřehnojování dusíkem. Rostliny pak mají kompaktnější a odolnější pletiva. Dusíkem přehnojené rostliny jsou náchylnější zejména k napadení některými houbovými chorobami a některými škůdci.
V ekologickém systému hospodaření se vyvážená výživa zabezpečuje zejména hnojením vlastními statkovými hnojivy a zeleným hnojením. Hlavní zásadou EZ, která má význam i pro udržení dobrého zdravotního stavu rostlin, je: „Nehnojíme přímo rostliny, ale hnojíme půdu, která potom rostliny harmonicky vyživuje“.
Výhody pravidelného dodávání organické hmoty do půdy (organického hnojení) z hlediska ochrany rostlin:
• zvyšuje se biologická aktivita půdy (rychlejší rozklad posklizňových zbytků, redukce zárodků chorob)
• vzniká (udržuje se) stabilnější struktura půdní
• vyrovnaná a pestrá výživa rostlin
• do půdy se dodávají látky, které posilují odolnost rostlin
dobré zásobení rostlin draslíkem působí pozitivně zejména proti houbovým a bakteriálním chorobám. Velký význam mají správné osevní postupy.
Pěstební metody – výběr lokality k pěstování plodin, zohlednění jejich střídání, výběr odrůd, obracení půdy, termín výsevu a výsadby, výsevek, organizace porostu, hloubka výsevu a výsadby, výživa rostlin, dodržení fytosanitárních zásad jsou prvky technologického procesu, které mohou ovlivňovat stav rostlin, stupeň odolnosti rostlin vůči původcům chorob, redukci množství patogenů, podporu antagonistů, posunutí kritických růstových fází rostlin do období s nižším infekčním tlakem patogenu. Pěstitel může využívat různé strategie. Například časný či pozdní výsev nebo záměrně hustší (nebezpečí napadení škůdci) či řidší (nebezpečí houbových chorob) výsev.
Střídání plodin se v opatřeních proti dormancím a aktivním stádiím patogenů orientuje na:
- vynechání hostitelských rostlin z pěstebního procesu, čímž se dosáhne přerušení vývojového cyklu patogenu,
- narušování dormance patogenů tak, aby klíčily v nesprávný čas
- pěstování předplodin a následných plodin, které kořenovými výhonky vyprovokují dormantní stádia patogenů ke klíčení. Po vyklíčení tím, že nenacházejí vhodné hostitele, nevytvářejí reprodukční orgány.
Není-li střídání plodin doplněno ostatními zásahy, nezabezpečuje v plném rozsahu uspokojivé snížení infekčního potenciálu v půdě.
Vhodné stanoviště – pěstování vhodných rostlinných druhů v souladu s půdním druhem a klimatem stanoviště. Nemají-li rostliny zabezpečeny optimální podmínky pro růst a vývoj, pak citlivěji reagují na výskyt škodlivých organizmů.
S laskavým svolením autorů publikace "Ekologické zemědělství bez mýtů", pánů Dr. Ing. Josefa Dlouhého, Prof.h.c a Ing. Jiřího Urbana z Ústředního kontrolního a zkušebního ústavu zemědělského v Brně.