Nejčastěji se vyskytující mylné představy a chybná tvrzení o ekologickém zemědělství:
8. Mýtus: Bio je podvod, ekozemědělci stříkají a hnojí v noci
Realita:
Ekologické zemědělství se v České republice začalo rozvíjet až od roku 1990. Ve srovnání se západní Evropou je to zhruba o 20 let později. Rozvoj ale probíhal rychlým tempem, takže se dá konstatovat, že situace z pohledu kontroly je dnes srovnatelná s většinou zemí EU. Systém ekologického zemědělství je regulován stejnými předpisy v celé EU a je podřízen úředním kontrolám jednotlivých členských států. To vše u nás koordinuje a dozoruje Ministerstvo zemědělství ČR, tedy stát. Navíc jsou do systému zapojeny nestátní kontrolní a certifikační firmy, které kontrolují každý rok všechny provozy v systému EZ, jsou pod dohledem Českého institutu pro akreditaci (CIA) a v případě nekvalitní práce (jsou v hledáčku i spotřebitelských organizací a konkurence) by přišli nejen o důvěru konzumentů, ale i o své klienty.
Uzákoněná pravidla ekologického zemědělství mají za cíl dosažení maximálně možných ohledů k prostředí, chovaným zvířatům a zdraví konzumentů a na rozdíl od standardních norem konvenčního zemědělství je EZ chápáno jako celek s nezbytnou přímou vazbou produkce rostlin a chovu hospodářských zvířat a následnou výrobu potravin s jasnou dohledatelností všech složek, které byly v celém procesu využity.
V tržní společnosti tržního charakteru působí konzumenti jako rozhodující faktor a prodej biopotravin s vyšší realizační cenou je ve velké míře závislý na jejich důvěře a sympatiích.
Pro zachování důvěry konzumentů v biopotraviny jsou u biopotravin aplikovaná zejména v zemědělské prvovýrobě mnohem přísnější pravidla, než u konvenčních. Všechny potraviny konvenční i biopotraviny, pro zajištění jejich bezpečnosti, podléhají kontrole, která je sledována od půdy, osiv, přes hnojiva, krmiva (ÚKZÚZ), kontrolu chovu hospodářských zvířat, zpracování a prodej potravin živočišného původu (Státní veterinární správa ČR), až po zpracování a prodej rostlinné produkce (Státní zemědělská a potravinářská inspekce). Tím je v celé Evropské unii i v ČR zajištěna jakost a tzv. „nezávadnost“ všech potravin na našem trhu. Ekologické zemědělství, produkce a zpracování biopotravin je však navíc podřízeno normám ekologického zemědělství a zpracování biopotravin. Tyto předpisy (na úrovni zákonů) jsou závazné pro všechny zemědělce a zpracovatele biopotravin, kteří se k tomuto nadstandardu přihlásí. Zařazení do systému EZ jim přináší dotace a hlavně možnost využívat označení „BIO“, „EKO“ či „ORGANIC“, což ostatní (konvenční) zemědělci a výrobci potravin nemohou. Jakmile jsou však zemědělci nebo potravináři do systému „BIO“ zaregistrováni, stává se pro ně dodržování předpisů ekologického zemědělství povinné. Navíc oproti již zmíněným národním kontrolám a kontrolám Cross-Compliance (ty se každoročně provádějí jen u malého procenta farmářů a potravinářů) je nařízení rady a evropské komise pro EZ ještě nadstandardně jedenkrát ročně kontrolováno přímo na místě v provozech všech ekozemědělců a výrobců biopotravin. Můžeme konstatovat, že kromě pozitivní motivace ekozemědělců hospodařit lépe – více v souladu s přírodou, je ekozemědělství nejvíce kontrolovaným oborem produkce potravin.
Nepoctivci jsou samozřejmě všude, ale podle zpráv ministerstva zemědělství můžeme říci, že u nás výslovně k podvodům, či klamavému značení v tomto oboru nedochází, jedná se spíše o nedostatky provozního a administrativního rázu nebo o špatné využívání dotací. Spotřebitelé v celé historii EZ v ČR dosud zásadně ohroženi nebo oklamáni nebyli. Jistě tomu tak bude i do budoucna, neboť případné odhalení podvodu (např. lidové stříkání při měsíčku“) by způsobilo ekozemědělcům těžké finanční ztráty ve formě značného krácení nebo odebrání všech dotací (nejen těch, které dostávají na EZ). Navíc náš zákon o ekologickém zemědělství umožnuje za přestupky (včetně podvodu a klamavého značení) udělit nepoctivým zemědělcům, potravinářům i obchodníkům vysoké pokuty.
Kontrolou EZ jsou v ČR pověřeny tři nestátní nezávislé kontrolní organizace, tzv. kontrolní subjekty (od roku 2012 budou čtyři). Jsou to: KEZ o.p.s., BIOKONT CZ s.r.o. a ABCERT GmbH a kontrolují EZ v každém stupni produkčního a zpracovatelského potravinového řetězce. Cílem je kontrola plnění pravidel a směrnic EZ, zakotvených v legislativě EU i národních předpisech. Kontroluje se celý systém, nikoliv jen složení konečných produktů či rezidua cizorodých látek v nich. Kvalita produktů je chápána jako výsledek kvality celého systému. Po přechodných 2–3 letech a obdrženém certifikátu mohou být produkty označovány logem BIO a zemědělec/ zpracovatel je podroben stálé pravidelné kontrole.
Úřední kontrolu EZ navíc zajištuje státní dozorový orgán: Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský (ÚKZÚZ), který ve větší míře také odebírá vzorky vstupů a produkce v rámci zemědělské prvovýroby a prověřuje je ve své Národní referenční laboratoři. Obdobně postupuje
v případě již zpracovaných biopotravin i Státní zemědělská a potravinářská inspekce.
Schéma: Vazba RV na ŽV v EZ
schéma: Zdravé potraviny v EZ
S laskavým svolením autorů publikace "Ekologické zemědělství bez mýtů", pánů Dr. Ing. Josefa Dlouhého, Prof.h.c a Ing. Jiřího Urbana z Ústředního kontrolního a zkušebního ústavu zemědělského v Brně.