Nejčastěji se vyskytující mylné představy a chybná tvrzení o ekologickém zemědělství:
2. mýtus: V ekologickém zemědělství se nehnojí, a tím se snižuje úrodnost půdy:
Skutečnost:
V ekologickém zemědělství platí zásada, že základem dobrých výnosů je kvalitní, oživená a úrodná půda, která vyživuje rostliny. Nelze počítat s tím, že se rostliny budou hnojit přímo ke kořenům podle aktuální potřeby, bez ohledu na stav a kvalitu půdy, jak se to mnohdy děje v konvenčním zemědělství. Výživa rostlin v EZ je zajištěna pomocí přirozeného koloběhu živin v půdě. Z tohoto důvodu má velký význam množství a kvalita půdního humusu a také obsah organické hmoty v půdě – je to vlastně zásobník půdních živin, které se uvolňují.
Odmítání používat průmyslová hnojiva má své logické důvody. Z ekologického i ekonomického hlediska je to skutečnost, že na výrobu syntetického dusíku je zapotřebí velké množství energie, navíc dusíkem přehnojené rostliny jsou náchylnější k napadení chorobami a škůdci. Fosfor a draslík se těží z konečných, dnes již skoro vyčerpaných zdrojů. Z biologického hlediska je to hlavně okolnost, že ve vodě lehce rozpustné živiny, dodávané nárazově ve větším množství, působí negativně na biologickou aktivitu v půdě a také se lehce vyplavují do spodních a povrchových vod.
Dusík lze rostlinám zajišťovat nejen pěstováním leguminóz (fixace dusíku ze vzduchu symbiotickými bakteriemi – někdy až 100 kg dusíku na hektar), ale například i pomocí rhizobií a bakterií žijících v půdě (azotobakter) a mineralizací organického materiálu v půdě. Praktické zkušenosti ukazují, že dostatek dusíku je v ekologickém zemědělství jeden z nejmenších problémů.
Fosfor, draslík, vápník a ostatní živiny se například zpřístupňují pro rostliny zvětráváním půdních minerálů pomocí kořenových exudátů, mykorrhizy, bakteriálních enzymů fosfatázy a dehydrogenázy (aktivní mobilizace živin).
Přísun živin zvnějšku v EZ je minimální, recirkulace v rámci ekofarmy maximální, nehnojí se rostliny, ale celý půdní systém. ) Účelem hnojení je především zásobení půdy organickými materiály, které se rozkládají působením organismů, chemicko-fyzikálních a biologických procesů.
Existuje celá řada studií ohledně bilance živin. Podle těchto studií k žádným ztrátám živin produkcí z ekologicky obhospodařované půdy nedochází.
Na toto téma publikoval své analýzy i Carlo Leifert z Univerzity of Newcastle (UK). Profesor Leifert se zaměřil na tři látky základní živiny: dusík, fosfor a draslík. Dusík je jednou z nejdůležitějších látek pro výživu rostlin, v podobě minerálních hnojiv se 1 kg dusíku rovná 1 kg benzinu (paliva), tzn. Cca 2,38 kg ekvivalentního CO. Z čehož plyne, že dusíku k hnojení plodin může být ještě nějakou dobu relativně dost, nicméně jeho výroba z fosilních zdrojů z něj učiní velmi drahé hnojivo. Nehledě na to, že právě při výrobě průmyslových hnojiv dochází k velké produkci CO2 a znečišťování ovzduší.
Velký problém vidí profesor Leifert především v zásobách fosforu. Podle předpokladů má lidstvo k dispozici při pesimistické vizi zásoby fosforu na 30-40 let, při optimistickém pohledu na 60-90 let. Počátkem 20. století byl limitujícím prvkem výnosnosti rostlin především dusík a výnosy obilovin se tak pohybovaly kolem 3tun/ha. Díky výraznému vkladu minerálního dusíku se intenzivnímu zemědělství podařilo zvýšit výnosy obilovin na 9 tun/ha. V roce 2000 se výnosy obilovin ovlivněné umělými hnojivy vyšplhaly na nejvyšší hranici. Dále s vyšším obsahem P v hnojivech výnosy už nerostly tak rychle, tzn., že výnosnost dosáhla svého limitu a další ovlivnění fosforem již není efektivní. V počátku 22. Století se předpokládá, že limitujícím prvkem bude právě fosfor, kterého bude málo, a proto se očekává snížení výnosů na 4t/ha a především hledání nových cest pro výživu rostlin. Jako první bude muset pravděpodobně čelit nedostatku surovin pro výrobu umělých hnojiv Čína.
Ekologické zemědělství, které nevyužívá průmyslových minerálních hnojiv, v současné době produkuje ve vyspělých zemích přibližně 6 tun ozimé pšenice na hektar, ve srovnání s intenzivní produkcí (9t/ha) tak ve výnosnosti zaostává o přibližně 25%. Avšak pokud bude platit výše uvedené a v roce 2100 se výnosnost intenzivního zemědělství sníží na cca 4t/ha, získá ekologické zemědělství s trvalým výnosem 6t/ha výnosy přibližně o 30 % vyšší. Dále profesor Leifert upozorňuje, že intenzifikace zemědělství v posledních 40 letech vedla sice ke dvojnásobnému zvýšení produkce, ale také k 5-7 násobnému zvýšení použití dusíkatých hnojiv, což znamená, že na produkci 1 kg potravin je třeba 2-3 více dusíkatých hnojiv než dříve. Jaké je efektivní řešení tohoto problému v konvenčním zemědělství? Především je třeba zavádět metody organického a šetrného hospodaření a recyklovat dusík, fosfor, draslík, atd. využitím organického hnojení, biologického odpadu z hospodářství i domácností, ale třeba i použitím odpadních vod. Dále je důležité omezit ztráty živin z půdy a pěstovat odrůdy, které živiny využívají efektivně.
S laskavým svolením autorů publikace "Ekologické zemědělství bez mýtů", pánů Dr. Ing. Josefa Dlouhého, Prof.h.c a Ing. Jiřího Urbana z Ústředního kontrolního a zkušebního ústavu zemědělského v Brně.